Název:

Na konci světa

Popis: Zadní země (tak tento kraj jako první nazval pan Miloslav Nevrlý) se nachází až na samotné zemské hranici a je to tedy jakýsi konec "našeho světa". A konec světa měl podle některých blouznivců už po několikáté nastat minulý týden. Svět sice neskončil, ale končí jeden rok a začíná jiný, což je vždy časem bilancování a plánování. Asi nemá smysl si dávat nějaká předsevzetí, na která si za pár týdnů nikdo ani nevzpomene, možná bude lepší žít tak, abychom si za rok mohli říci: stálo to za to...

Život v této zemi není vždy podle našich představ. Můžeme se spolu s našimi politiky dohadovat o tom, zda vzkvétá či nikoliv. Ale jedno je jisté - je krásná a málokterá se jí vyrovná. Máme být na co hrdi, tak buďme. Stále je co objevovat. Tak jako když jsem v Kristových letech sedl jednoho parného srpnového odpoledne do lokálky s kamarádem Honzou Horevajem a ta s náma prosupěla tunelem pod Oldřichovským sedlem a mě se zjevil nový svět - severní svahy Jizerských hor. Téměř po třiceti letech jsem ten kraj opět spatřil a fascinovaně ho sledoval z otevřeného okénka vlaku. Slova ani nedokážou popsat to úchvatné panorama od Smrku až k Oldřichovskému Špičáku s Frýdlantským cimbuřím a Ořešníkem jako čertovými rohy uprostřed. Bylo to něco úplně jiného než důvěrně známé jižní partie těchto hor. Nepamatuji si, co jsem zde zažíval jako malý klučina, který se asi nejspíše držel maminčiny sukně, ale tentokrát to bylo dojetí a štěstí. Z té krásy, z toho, že tu můžu být a co se teprve začalo dít v mém srdci, když jsme začali stoupat údolím Černého potoka... A chleba s paštikou snad nikdy nechutnal lépe, něž tehdy pod hučícím horním vodopádem.

A tak nelze jinak než souhlasit s tím co před mnoha staletími napsal Lucius Annaeus Seneca: "Nikdo nemiluje vlast proto, že je velká, ale proto, že je jeho..."

Zobrazeno: 18321 ×