Název:

Nikdy neříkej nikdy...

Popis: Nikdy neříkej nikdy... Toto známé pořekadlo mě napadá, když si vzpomenu ba úterý 23.října 2012. Tak fotograficky vydatný den již asi nikdy nezažiju. Předpověď hlásila inverzní počasí, tak jsem si vzal dovolenou. Tenkrát jsem ještě mohl řídit auto, tak se dalo pružněji reagovat na aktuální podmínky. Ještě za tmy jsem vyjel na Ještěd, ale nízká oblačnost ležela příliš nízko. Nemělo smysl zde zůstávat, tak jsem jel pod Ralsko. Necelá hodinka rychlé chůze krpálem nahoru a tam to bylo jako v ráji. Mraky byly těsně pod hradem a chvílemi šly i přes něj. Podzimem krásně dožluta zbarvené stromy u hradu byly přesně v takové výšce, že sluneční paprsky přesně procházely okrajem mračen. Ještě jsem tehdy neměl mobil s internetem, tak jsem zavolal manželce, aby mi skoukla na počítači, jaká je aktuální situace s nízkou oblačností. Rozhodl jsem se pro přesun do Jizerských hor. Cestou dolů k autu jsem ještě fotil nádherné, ještě zelené, buky v mlze. Pak jsem jel autem do Bílého Potoka. Odtud hodinka chůze na Paličník. I tam to byla nádhera - Frýdlantsko leželo pod peřinou, což bývá málokdy, jelikož většinou hřeben Jizerských hor zadrží inverzi v české kotlině a za hory jí nepustí. No co dál, napadlo mě? Zajel jsem ještě do Oldřichovského sedla a odtud zase do lesa - do bučin na Hemmrichu. A zase exkluzivní podmínky u skalního hřibu na Stržovém vrchu a u Náčelníka. Hladový a unavený jsem cítil, že by to chtělo ještě nějakou třešničku na závěr. A tou byl západ slunce od Hrabětic s pohledem k Ještědu, kam jsem dojel na poslední chvíli. Tentokrát již stačilo jít jen pár metrů od auta..

Zobrazeno: 1183 ×