Věnováno Jirkovi Šoptenkovi (in memoriam)

Název:

Věnováno Jirkovi Šoptenkovi (in memoriam)

Popis: Ahoj Jirko, tato fotka je pro Tebe, já totiž nic jiného pořádně neumím. Vždy jsi mi říkal, že se Ti moje fotky líbí a doufám, že jsi to neříkal jenom proto, že jsme byli kamarádi... Jediné pozitivum na tom všem je, že zase jednou bylo lehké vymyslet název pro tuto fotografii. Nechci tu mít pořád názvy jako Podzim, Po dešti a podobně.... Ve chvíli, kdy jsem ji celý promočený v dešti viděl na displeji jsem měl jasno. Den před tím jsem totiž byl na smutečním rozloučení s Tebou. Domů jsem dorazil pozdě večer a na 5.20 ráno jsem si nastavil budík, abych vyrazil vlakem do Josefova Dolu. Celou noc jsem nemohl spát, protože jsem neustále myslel na Tebe a především na naše společné zážitky. Strašně mě to zasáhlo, protože jsi patřil mezi mé nejlepší kamarády, byli jsme oba stejný ročník, oba narozeni v sedmém měsíci, oba stejně vysocí, oba jsme kdysi dělali vrcholově atletiku, oba jsme milovali slovenskou skupinu Elán. Každý z mých nejlepších kamarádů mi dává něco jiného, ale s Tebou byla asi největší legrace. Co jsme zažili před více než 35 lety při atletických soustředěních, později třeba při výletech pod širákem, na to nikdy nezapomenu. Taková čistá duše, to se jen tak nevidí... Přátelé se nemusí vídat denně. Nám stačilo vidět se jednou za rok či dva a k tomu pár hodinových telefonátů ročně.. V souvislosti s Tebou se mi vždy vybavil Exupéryho citát z knihy Země lidí, který jsem Ti párkrát poslal k narozeninám: Způsob života nás snad trochu odlučuje od kamarádů, nedovoluje nám na ně mnoho myslet, ale kdesi jsou, i když ani dobře nevíme kde, mlčenliví a zapomenutí, zato však tak věrní! A zkříží-li se naše cesty, s jakou jásavou radostí nás popadnou za ramena! Ovšem jsme zvyklí čekat...
Nic se nevyrovná pokladu mnoha společných vzpomínek, mnoha těžkých hodin prožitých pohromadě, mnoha roztržkám, smířením, vzrušením. Podobná přátelství člověk už víckrát nepozná...
Víš, je těžké se smířit s tím, že mi už nikdy do telefonu místo pozdravu nezazpíváš Kamaráta od Elánů nebo si spolu někde na vandru už nikdy nedáme jejich Človečinu.
Plánovali jsme spolu zase výlet pod širák tentokrát do Českého ráje a pořád jsme ho odkládali... Tak doufám, že nyní jsi v RÁJI a hrají Ti tam tuto krásnou písničku:
Pár priateľov, ktorých už dávno mám
pár priateľov, s ktorými nie som sám
vždy voňajú človečinou
takých ľudí mám rád
Pár správnych miest, kam sa vždy vrátim rád
rád dám sa zviesť ľuďmi čo chutia
správnou slinou, ľuďmi činov
človečinou dám sa zviesť
Tam nikto pred nikým sa na nič netvári
dvere sú otvorené
čisté sú slzy aj víno v pohári,
všetko je dovolené
Na mene nezáleží a ani na veku
nikto ti nepovie nie
Tu váhu má len keď dáva človek človeku
a každý to vie

Zobrazeno: 102 ×